Tak Žjóvo, jednou jsi vyslovil přání... že až budeš velký, chtěl bys být novinářem, redaktorem... tak já ti tu příležitost dám už teď, protože ty nikdy velký nebudeš, hahaha, co ty na to?

Dík... jako, že co řeknu... tak si lidi přečtou? No skoro...

Aha... A už jsem ti řeknul, že jsem moc rád, že můžu být hlídán v Up.Parádě v tom našem televizním skoro už rok vysílaném pořadu?... Ale já také... bez tebe by to nebylo vůbec ono, a děti tě mají moc rády...

To jsem rád, já je mám také rád.

Jsi moc hodný, Žjóvo, za to tě chválím a hladím po hlavičce...

A vidíš, a to jsem se od tebe naučil, za to tě mám moc rád... říkat si hezké věci, to pomalu lidé zapomínají, také se nechválí, dospělýnepohladí své dítě, jak je mládí dlouhé. A ty to děláš a nemusíš, a já ti za to děkuji. Je to moc příjemné.

No není zač, mně to připadá normální. Nechápu, proč tolik lidí vyhledává zlo a jsou pořád zbytečně častokrát i bezdůvodně naštvaní a věčně s něčím nespokojení, nevím.

A víš to, že Up. Paráda, podle sledovanosti... je jedna z nejpopulárnějších a navíc je výchovná, víc než pořady na veřejnoprávní televizi... A víš, že na ČT obrazovku by se patřila. Proč tě vlastně neoslovili... ? Já je oslovil. Je to 6 let? Požádal jsem je, jestli bych zase nemohl vystupovat v dětských pořadech. A oni na to, že jsem „ksicht" TV Nova. Byl jsem tak min. 2x do týdne v nejsledovanějších pořadech, Country zábava, GoGošou, a navíc každý den několikrát v upoutávkách Dal jsem jim za pravdu. A zrušil všechno. A je to skoro rok, co jsem se opět nechal slyšet. Ale bylo mi řečeno „Krejčí Upír, jen přes naší" mrtvolu, dokud tu budeme my, tak na obrazovku ČT nikdy." Dost mě to zamrzelo a pochopil jsem, že režisérka Věra Chytilová má pravdu, když prohlásila Česká televize je podnik zaměstnanců České televize. A za to jim platíme koncesionářské poplatky a někteří umělci, například já, tam prostě nesmíme, a je jim jedno, že nás vy diváci máte rádi...

Hustý....

To máš pravdu. Ale na dalších televizích ale neměli z nejrůznějších důvodů také zájem. A pak zázrak, na Public TV můj pořad chtěli, a tak jsme si plácli.
No, sláva, myslím si, že si teďostatní TV drbou hlavu, že tě nevzali. Asi ně, ale určitě na Up.Parádě hledají mouchy a odůvodňují si, proč mě nevzali... Dokonce někdo v ČT prohlásil „Upíra? Zničte ho!" Ano, to je to pravé české, všude jinde ve světě by řekli „Kupte ho." Ale já bych nešel. Takové zázemí a takovou svobodu, kterou mám na Publicu, mně nikdo dát nemůže. Sám si to vymyslím, napíši, udělám dramaturgii, sám režíruji..., sám schvaluji. Atak jak to sestříhám, tak to odvysílají. A kdybych byl na ČT, víš kolik chytrejch by se našlo? A tohle by mi nepovolili a támhle to zakázali... a pak by mně určitě dali hezkou moderátorku a ta by si na mě chodila stěžovat! Fuj, né.

Proto ten pořad Up.Paráda je taky tak dobrej! ...A vlastně dobře, že tě v ČT nevzali, nepoznali bychom to! No, to přeháníš, ale hezky se to poslouchá dík... I když jsme pokořili Kouzelnou školku, my máme už půlmiliónovou sledovanost... A oni?

Takže jsme vlastně milionoví. Ještě to řeknu jinak, a za všechny... Dík za pořad, na který jsme my, děti, dlouho čekaly.

Tak to byla hezká tečka za tvým prvním rozhovorem... Ještě to řeknu slovy našeho ptáčka Pípáčka: Dívej se na Up.Parádu, píp, a bude ti lip. Píp a bude lip...

P. S. Up.Paráda má dárek všem dětem k MDD - od 24.5. do 6.6. vysíláme 55 min. Bez pohádek!

To je senzace! Díky za veledar!

Existuje od těch nejmenších až po dospěláky někdo, kdo by neznal věčně rozježeného Václava Upíra Krejčího? Jen sotva. Možná ale není moc těch, kteří by ho znali tak, jak se vám ho pokusíme přiblížit v následujícím rozhovoru.

Upírem Krejčím - potažmo mimem, hercem, zpěvákem, spisovatelem, mo-derátorem, tvůrce reklamních textů a sloganů - a úklidem, praním a čištěním?

V. Upír Krejčí: Taková spojnice skutečně existuje. Dal by se za ni považovat jakýsi motor snahy o vnitřní seberealizaci spojený s touhou moci si za takovou seberealizaci něco koupit. Jako třeba láhev a tou si vyčistím mozek, hahaha.

Sem tam vidím, že uklízečku máte i ve svém TV pořadu Up. Paráda na Public TV. Jak jste k této stylizaci do role uklizečky dospěl?

V. Upír Krejčí: No to jsem rád, že sl toho konečně někdo všiml. Moje uklízečka není vlastně normální uklízečkou, je uklízečkou zvláštní. Abych byl přesný, je to vlastně chlap za uklízečku převlečený. V Up.Parádě to nejsem já, tady jsem to já.

Přesto nějaké zkušenosti s úklidem na obrazovce prokazujete. Ale jak se na úklidu podílíte doma? Nebo je to více otázka vaší manželky?

V. Upír Krejčí: Určitě je to především doména manželky. Líbí se mi na ní, že začíná uklízet, když se to nejvíc nehodí. Například v sobotu nebo v neděli ráno, kdy se děti chtějí dívat na pohádky a ona je vyžene z postelí, že tam mají nepořádek... aby si ho uklidily... Pak je slyšet jen: „To je bezvadný, mamííí, celý týden ti to nevadilo a teď zrovna jóóó?"

Jak manželka takový domácí úklid snáší?

V. Upír Krejčí: Nevím, jak to probíhá jinde, ale když se u nás schyluje k úklidu, je to, jakoby se blížila nejhorší z katastrof a manželka vypadá, jak když ji přepadly ty nečernější můry.

Projevuje se to nějak konkrétně?

V. Upír Krejčí: Jistě. Celou dobu chodí,

Máte pro řešení těchto krizových situací okolo domácího úklidu nějaká doporučení nejen pro svou rodinu, ale všeobecně?

V. Upír Krejčí: Na starost profesionální firmě a dělat to, co člověk umí a co ho baví, supí, nic neříká... tříská se vším a já jí nechám... až vybuchne: „To sis nevšiml, že uklízím? Ani mi nepomůžeš?" Odpověď už mám připravenou: „Miláčku, proč neřekneš? Budu rád také uklízet, pomůžu ti. Ale musíš něco říct nejsem vědma a netuším, co za myšlenku se ti v hlavě narodilo a čím se užíráš... Řekneš jen „nechtělo by se ti uklidit koupelnu?"...a já půjdu a uklidím..." Pro mě je to totiž vlastně úleva, nemu sím nic iniciativně kolem úklidu vymýšlet, úkol splním a v klidu si zase jdu pracovat na svém.

A teď z jiného soudku. Jako komika a herce vás znají skoro všichni. Jako zpěváka méně.

V. Upír Krejčí: No to jsem rád, že to víte, pane redaktore. Ano, zpívám s Ivo Pešákem, máme hudební uskupení Dýza Boys a rádi se chlubíme, že nás na YouTube vidělo už přes 2,5 milionů diváků. Přesto nás ještě žádná televize nevzala do své¬ho zábavního pořadu a dokonce ani na Silvestra. Vždyť takoví dva starý pitomci vousatý, něco jako v ZZ Top, který zpívají disko, to je přeci prča, nebo ně? Dokonce nám říkají Duo Scatmen... A prodali jsme sedm tisíc CD, možná bychom prodali i víc, ale vydavatel už nechce. Ani nás nechce uvolnit pro jiné vydavatelství, které má o nás zájem. Ještě alespoň jedno CD bychom vydat chtěli.

Co takhle nějakou pikantnost ze zákulisí?

V. Upír Krejčí: To je ale jenom mezi námi - dohromady vážíme 220 kg a je nám 130 let. A jsme mladá začínající skupina.

Ještě méně lidí asi ví, že jste i autorem reklamních textů a sloganů, z nichž některé doslova zdomácněly.

V. Upír Krejčí: Ano. Já a moje kreativní oddělení, které má velký podíl na výsledku. Je to mnohokrát kolektivní práce. Tenhle znáte: Když nevíte co by najdete to... no kde? Ano to těší, ale netěší, že některé slogany jsme vymysleli a přesto si je klient nakonec nevybral. Posuďte sami, jestli jsou dobré nebo ne. Například pro Fernet: Fernet Mravenec - opice všeho druhu. Nebo pro firmu, která vyrábí Hermelín, tak pro ně jsem vymyslel Fraumelín. Rodina by si tak mohla kupovat pro taťku Hermelín, pro mamku Fraumelín... Ale protože majitel je Francouz, tak mi bylo sděleno, že germanismy nemá rád. A teď jsem vymyslel pro firmu, co prodává topení: Zažijete konečně domácí globální oteplování. A pro jeden bazar: Jsme tak dobří, že kdyby existovalo UFO, tak ho prodáváme. Míla Brutální Barták, člen našeho kreativní týmu, když jsme toto vymysleli a klient si to nevzal, prohlásil „Nebylo by lepší vymyslet slogan a ať si na to někdo začne vyrábět co chce?"

Je možné, že se vy a náš časopis domluvíme na dlouhodobější spolupráci. Mohou vás o ni požádat i firmy a společnosti z oboru úklidu, praní a čištění?

V. Upír Krejčí: Určitě mohou, protože sám podporuji čisto ve všem... Doma, když je třeba vyčistit mezilidské vztahy. Tam, kde je potřeba nových košťat k zametání před vlastním prahem, dodat nová košťata. Zkrátka si nalívat čisté víno kdykoliv a kdekoliv. Byl bych jen rád, aby to firmy nepochopily tak, že mi denně bude pět z nich volat, jestli nechceme uklidit. Větší radost by mi udělalo, kdyby měly zájem spolupracovat při vytváření nebo prezentaci nějaké reklamy, kupříkladu v mém pořadu... třeba na výrobek, na čisticí stroj, čisticí prostředek a tak. Formou hrané scénky, formou pí ár, či větší reklamy... Právě postavu uklizečky jsem ve druhém plánu plánoval totiž pro možnost reklamy. Můj pořad, jen pro zajímavost, už má půlmiliónovou sledovanost. A k tomu velmi levný vysílací reklamní čas. To už vidím jako docela výhodnou příležitost.

A protože jsme se s Upírem Krejčím na spolupráci skutečně domluvili, bude po následujících letošních pět vydání magazínu ÚKLID+ČIŠTĚNÍ ze stránek jeho tvář sem tam vykukovat. Projevíte-li zájem, může už od příštího vydání doporučovat třeba právě vaši společnost či firmu.

Ptal se: V. Vohlídka

Václav Upír Krejčí má na svých interne-tových stránkách napsáno - komik, herec, zpěvák, „spíkr", spisovatel, scénárista, básník, bubeník, fotograf (a prý také blázen).

Při povídání v jeho domě ve starých Řepích na okraji Prahy, kolem něhož denně chodil známý lotr Babinský, mimochodem čestný člen sboru dobrovolných hasičů Praha-Řepy, jsem poznala nejen milou a sympatickou ženu českého komika a jednu z dcer, ale blíže i jeho samého. Je nesmírně praco-vitý, sympatický a milý. Byl sice trochu unaven, ale ochotně mě provedl po svém domě i studiu HAPPY Řepy. Pak jsme si sedli v kuchyni a on - jak jinak, než vtipně - odpovídal na mé dotazy.

Překvapuje mě, co všechno umíte a čím vším jste: bavičem, hudebníkem, klaunem, zpěvákem, scénáristou, režisérem, autorem reklamních sloganů... Vůbec by mě nepřekvapilo, kdybyste byl také hasičem.

Hasič, jo, jo, to jo... nedávno jsem viděl na letišti to krásné skoro již nadpřirozené marťanské hasičské auto s několika jostiky, které je nepředstavitelně drahé. Tak to bych chtěl řídit, stříkat s ním. Ale už bych nezvládl ten povinný výcvik, který jsem si jen tak prošel, i při nejpomalejším pohybu mě to zmáhalo.

Čím jste vlastně chtěl být jako malý kluk a splnilo se vám to?

No to bych nerad, aby se to splnilo, chtěl jsem být popelářem. Ale hned potom klaunem. Dnes bych neměnil.

Jaká je vůbec spojnice mezi slovy hasiči, děti a vy?

Tak především hraji v Praze v Divadle U hasičů, krásné divadlo, krásná hra. S divadlem Pavla Trávníčka v komedii Otylka, velmi milé, vtipné představení, hraji tam bláznivého Amose Lesinského, který miluje tlusté ženy a také ji přebere bohatému Tasmáncovi. Alternuji v komedii Luboše Xavera Veselého Sborovna, taky velmi vtipné představení, exeluje v něm Uršula Kluková. Takže hasiči jsou naše spása, zachraňují nás, umělce.

Děti? Hodně vystupuji na vesnických venkovních akcích, které většinou pořádají hasiči, a když ne, tak alespoň tam dělají ha­sičská cvičení pro pobavení a zdravou sou­těživost.

A já dokonce jsem hrál v jedné filmové grotesce Hoří, hasiče, ještě s Bolkem Polív­kou, Otou Jirákem, Janem Kanyzou, atd. To byla taková parta hudebníků hasičů, jeli hrát na pohřeb místo toho, aby hasili dům, který kvůli tomu pohřbu lehl popelem.

No, a vlastně na hasiče si hraji a dokon­ce to tak komentuji, v létě když jsou velká vedra, tak aby mně děti neomdlívaly pod pódiem, tak do víčka u pet lahve udělám dírku a kropím je a volám: „Upír hlásí, že to hasiči hasí!"

Z okna vaší kuchyně se díváte přímo na hasičskou zbrojnici.

Vždycky poznám, když se chystají na vý­jezd. Jeden místní hasič je velký, silný chlap a strašně dupe, což se hrozně rozléhá, a když proběhne pod okny, tak hlásím „Za dvě mi­nuty jedou!", a skutečně, za chvíli se roz- houkaj a jedou. Naše jednotka v Řepích mě často zve na svá pravidelná setkání, jenže já pořád pracuji. Nebýt všech hasičů a tělový­chovných jednot, dobrých duší každé ves­nice, tak se zřejmě už nepořádají žádné zá­bavy nebo dětské radovánky. Vím to, díky nim za dětmi i dospělými jezdím.

Ti naši ze „starých" Řep, jsou nesmírně hodní. Když jsem rekonstruoval dům, tak nebýt nich, měl bych veliký problém, často sem jezdil jejich prastarý jeřáb, který sice těch dvě stě metrů jel půl dne, ale práce udělal díky šikovným hasičům-jeřábníkům za deset nových. Podobné to bylo i s výsuv­ným žebříkem.

A teď mám spásný nápad, co kdyby dob­rovolní hasiči založili politickou stranu „Ha­síme, musíme!" a těmi svými stříkačkami by hasili - spíše ochlazovali ty horké hlavy po­litiků. Taková sprcha před parlamentem.

Asi nejvíc vás diváci znají jako roz­cuchaného klauna bavícího především děti.

A nejen děti, pro dospělé hraji celkem dost, moderuji plesy a podnikové večírky.

S Ivo Pešákem zpívám, máme hudební us­kupení Dýza Boys, náš klip na Youtube vi­dělo již 2,5 milionů diváků. Ale máte prav­du, děti jsou přede vším.

Inspirovalo vás také dětství vašich dvou dcer?

A stále inspiruje. Ale spíš pro literaturu, zapisuji si jejich výroky. Použil jsem v knize For Um a už mám materiál na druhý díl. Jsou to výroky, citáty, glosy, známé, méně známé, neznámé a hlavně nové od kolegů umělců. Sbírám to, co jsem vstoupil do šou byznysu. To se psal rok 1979.

A žena Klára toho má v prvním díle oprav­du požehnaně, jeden za všechny, „Klárko dobrý?" - „Trochu dobrý, ale nevadí!"

Máte krásný dům, vaše manželka je architektka, navrhovala dům sama?

Samozřejmě navrhovala. Ale já jsem měl nějaké své představy, ona také. Já jsem člo­věk z terénu, ona projektuje u počítače. Na­konec jsme se shodli, ale designu já moc nerozumím, jsem vychovanej v bolševismu - je mi jedno, jestli si vezmu k černým kal­hotám bílé ponožky. Moje žena se snaží vést nejen mě, ale i mé dcery. Často se ptám, proč bych si nemohl vzít tohle k to­muhle? Ona mi řekne - Nevidíš, jak je to hnusný? A já kývám, že jo, ale v duchu si ří­kám, to teda nevidím.

Jedna z vašich dcer má zvláštní jméno - jak to vůbec rodiče napadlo?

Mladší dceři Kristiance, teď dvacátého března oslavila čtvrté narozeniny, také pěkně rychle stárne, co? Té patří dokonce celá ulice - Kristiánova.

Jak to?

Doktoři tvrdili, že se nám narodí kluk, ale na svět přišla holka. Neměli jsme připravené dívčí jméno. Rychle se dohodnout, bylo složité, tak padlo, že když holka bydlí v ulici Kristiánově, tak to bude Kristiana. Matrika to dovolila, protože to jsou vlastně spojená dvě jména Kristýna a Anna. Takže slaví svátky dva. Ivanovi Mládkovi se tento příběh líbil, ale hned ho vyglosoval: „Buďte rádi, že nebydlíte v ulici Vilhema Picka."

A nedá mi to, co vaše dcera - křestní jméno se jí líbí?

Kristiance se její jméno líbí moc, všichni okolo ní ho mile komentují, jí to dělá dobře. A líbí se ještě víc její sestře Klárce, která prohlásila: „Budu jí říkat Kiki, - a když mě naštve tak Kryso".

Kde vás mohou diváci zrovna vidět?

Pozvu vás ke sledování stále ještě nového pořadu na Public TV - Up.Paráda. S tímto projektem pro děti jsem oslovil Českou televizi. Nechtěli ho, protože jsem pro ně prý byl „tváří Novy". Přitom se mne předtím ČT zbavila s argumentem, že Studio kamarád a další pořady, které jsem dělal, jsou příliš sledované a tudíž prý komerční. Asi ČT divák nezajímá. Oslovil jsem tedy soukromou televizi a dohodli jsme se. Pořad připravuji ve vlastní produkci, točím ho ve svém studiu a musím tedy sám sehnat peníze na jeho výrobu. Všechny díly jsou financovány z vlastních peněz a hledám vhodné partnery. Sám si dělám dramaturga, sám si píšu scénáře a sám režíruju. Nejdřív jsem nechtěl, ale teď jsem rád, trochu jsem se to naučil a nikdo mě do toho nekecá. Lip bych pořad nepojmenoval, než jeden malý divák: „Konečně pořad, na který jsme my, děti, čekaly." Pořad je hlavně interaktivní, to znamená, že děti v něm samy aktivně vystupují, dostávají příležitost ukázat, co umějí. Na vlastních dcerách vidím, že děti jsou talentované, často jim však chybí motivace. Ta starší se učí hrát na klavír, nebavilo ji to do té doby, než jsem ji pozval do Up.parády.

Takže, děti, co něco umíte, přijďte nám to ukázat. A vám, co se díváte, moc děkuji. Už je Vás půl milionu. A já slibuji, že Žjóva jednou bude i hasičem... dobrovolným.

Dnes jsme dostali potěšující mail s fotografií, se kterou bysme se rádi s Vámi podělili :)

S radostí sobě vlastní, vážení, si vám dovoluji oznámit, že jsem začal vysílat konečně něco, za čím si stojím…, s čím strhávám děti i jejich rodiče…, od kterých dostávám samé pochvalné dopisy „Konečně pořad pro děti.“ „Děkujeme za výchovný pořad pro naše děti, líp bychom to neuměli.“ „Díky Vašemu pořadu naše děti nesedí celý den u počítače.“ „Zvláštní poznatek, netušil jsem, že existují i jiní umělci, kteří vystupují pro děti, ráda je ve Vašem pořadu objevuji, děkuji.“ „Naše nekomunikativní děti si začaly vyprávět o Vašem Marsu a smějí se u toho, no to je zázrak, dík!“ „Naše škola by chtěla u Vás v pořadu vystupovat a rádi bychom, aby nás doprovodil např. Standa Hložek, Dalibor Janda, Heidi Janků nebo
Petr Muk a další, co máme tolik rádi, prosím!“ „Za to, že tak motivujete děti, aby něco uměly, Vás navrhnu na Nobelovu cenu, na místo dynamitu.“ „Michal Nesvadba je pro děti vynikající, ale Vy máte zase lepší pořad…, měli by si z Vás vzít
příklad.“ Atd., atd.
I vy posuďte…, i když dospělému divákovi, který nemá děti, musí se zdát infantilní, ale to je vlastně také dobrá zpráva…

Václav Upír Krejčí alias Strýček Up

Za celý skvělý tým Up.Parády ještě jednou děkuji

www.uptv.cz

P. S. Děti si to opravdu zaslouží, přimlouvám se za ně, vždyť nám to jednou vrátí…

Výstřižky z médií:

Vyhraje Upír boj o děti?

Václav Upír Krejčí patří mezi nejoblíbenější dětské baviče. Na nedostatek práce si nemůže stěžovat, práce v televizním pořadu je pro Upíra droga. Poté, co se kvůli názorovým neshodám rozešel s ČT, vytvořil samostatný multimediální projekt
Up.Paráda. Pořad přináší úplně nového kamaráda a Upírova partnera loutku Žjóvu. Pořad je především koncipován jako televizní hlídání, ale neomezuje se pouze na televizní obrazovku (Public TV), ale děti se se strejdou Upem budou
setkávat i na internetu, v časopisech a v brzké budoucnosti i v rádiu.

Autor článku Jarda Večerníček Novák – Pivní Magazín


S digitalizací začíná boj i o dětského diváka Public TV vysílá od 31. srpna nový pořad Václava Upíra Krejčího Up.Paráda. Vyhlašuje tím boj veřejnoprávní České televizi o dětského diváka. Budou to mít těžké.
Upír je osvědčený bavič a koncepce jeho pořadu důvtipná, svěží a mnohem modernější než poněkud zkostnatělé podobné pořady. Dalece také svým záběrem
přesahuje televizní obrazovky, pořad je interaktivní a děti motivuje, což žádný další pořad doposud v takové míře nedělal. Upírovo hlídací studio opravdu baví, vychovává, radí, hladí a dává dětem vlastní prostor.
A přikláním se k tomu, co řekl jeden z rodičů…
Konečně něco! Na co děti čekaly…

Autor článku Martin Čepela – Báječná školka


PUBLIC TV oslovuje děti s hvězdou první velikosti Naše digitální televize Public TV – televize o nás, se rozhodla! Vsadila na hvězdu první velikosti Upíra Krejčího a nasadila jeho zbrusu nový pořad pro děti Up.Paráda. A také se stal naší tváří… Vážíme si toho.

Redakce Public TV

Simon Pečenka z počeradského Divadla VeTři hraje v pořadu Up paráda. Poskytl nám k tomu krátký rozhovor.

Co je to Up paráda?

Nový interaktivní pořad pro děti, který od 31.8. začala vysílat Public Tv. Je to vlastně takové televizní hlídací studio pro děti plné chytrého humoru, poučení i pohádek. V Up parádě dostávají příležitost všechny talentované děti, které mohou předvést to, co umí. Zpívají, tančí, malují... Pořad vymyslel Václav Upir Krejčí, který je nejen hlídacím strýčkem Upem, ale také scénáristou, dramaturgem a režisérem.

Jak jste se k pořadu dostal vy?

Divadlo VeTři spolupracuje s Upírem už docela dlouho. Pravidelně se potkáváme na akcích. Když byla Up paráda ve fázi příprav zavolal mi Upír, a nabídl jestll bych si nechtěl zahrát a já tu nabídku samozřejmě moc rád přijal. Člověk se musí stále učit a televizní práce pro mě byla trochu neznámá, tak proč to nezkusit.

Jaká je vaše role?

Dostal jsem velký prostor, abych si vymyslel postavu, se kterou se chci v pořadu objevovat. A tak vznikl nerudný, stále rozlobený soused, který si neustále chodí stěžovat a nadávat. Naštěstí není všem dnům konec i bručavý dospělý občas potřebuje poradit a změnit pohled na svět. O to se právi pokouši strýček Up a loutkový kamarád Žjooova. Snad mě časem napraví.

Nebojíte se záporné role v dětském pořadu?

Ale vůbec né. Je to příjemná změna. Ve svém divadle VeTři hraji spíše dobráky, trouby a hlupáky. Tak Jsem sl to chtěl zkusit na opačné straně hřiště.
Kde děti mohou získat Informace o tomto pořadu a vidět vás? Jak už jsem říkal pořad se vysílá na Public TV každý den v různých časových pásmech, aby děti měly možnost najít si ten svůj čas. Každý díl se nejméně I4x reprízuje. A další zprávy o pořadu, soutěže, ale také nápady a písničky mohou děti i dospélácl najit na webu tohoto pořadu: www.uptv.cz.

Dík za rozhovor D. Studničková

Občanským jménem Václav Krejčí, známější jako Upír. Navzdory poněkud morbidní přezdívce je celý život hlavně bavičem.

„Nejspíš jsem bavil lidi kolem sebe už v kočárku,“ předpokládá s ohledem na svůj pozdější vývoj. Z třídního klauna se stal studentem oboru pantomima a výrazové divadlo na Ježkově konzervatoři, po absolutoriu zdomácněl nejprve na českých i zahraničních jevištích, později na televizních obrazovkách.

Na vlastních internetových stránkách se označujete za komika, herce, zpěváka, spíkra, spisovatele, scenáristu, textaře a dramaturga. Nejste na označení bavič alergický?

Ale já jsem vždycky byl hlavně bavič. Dokonce jsem tohle pojmenování pro sebe začal používat jako první v tehdejším Československu už někdy v 80. letech. Hrozně jsem tím štval pana Horníčka, který ten termín neuznával.

Přistupoval jste jako bavič i k psaní svých jedenácti knížek?

Až na jednu výjimku ano. Vážně pojatá je jen kniha o mém rodném Rakovníku.

I když jste se hlavně díky TV Nova objevoval v zábavných pořadech pro nejširší obecenstvo, hrajete celý život hlavně pro děti. Nezískal jste k nim za tu dobu podobný vztah jako legendární strýček Jedlička, o němž se traduje, že děti upřímně nenáviděl?

Naopak.

Pro digitální Public TV jste začal připravovat nový dětský pořad Up.paráda, který se začne vysílat 31. srpna. Neměla by být kvalitní zábava pro děti spíš doménou veřejnoprávní televize?

S projektem nového pořadu pro děti jsem Českou televizi oslovil. Nechtěli ho, protože jsem pro ně byl „tváří Novy“. Přitom se mne předtím ČT zbavila s argumentem, že Studio kamarád a další pořady, které jsme dělali, jsou příliš sledované, a tudíž komerční.

Oslovil jsem tedy soukromou televizi a dohodli jsme se. Pořad budu ale připravovat ve vlastní produkci, musím tedy sám sehnat peníze na jeho výrobu. První díly jsem financoval z vlastních peněz, na dalších už se budou podílet partneři.

Sám si dělám i dramaturga, sám si píšu scénáře a sám režíruji.

O čem pořad bude?

Pro děti odehrajeme nejméně stovku představení ročně, vím, jak a na co reagují, jaká mají přání.

Vím, jak je těžké hodinu udržet pozornost celých rodin, kde je nejmladší divák tříletý. Některé fóry musejí být pro ty nejmenší, jiné pro dvanáctileté a pár jich musí směřovat i k rodičům.

Z těchhle zkušeností jsem vycházel. Pořad bude ale hlavně interaktivní, to znamená, že děti v něm budou samy aktivně vystupovat, dostanou příležitost ukázat, co umějí. Na vlastních dcerách vidím, že děti jsou talentované, často jim ale chybí motivace. Ta starší se třeba učí hrát na klavír, nebavilo ji to ale do té doby, než jsem ji pozval do Up.parády.

Jak často se bude Up.paráda vysílat?

Každý díl bude dlouhý 55 minut, já tam budu mít nejméně dvacet, ale třeba i čtyřicet minut – záleží to na mně. Vysílat se bude dva týdny, během kterých se sedmnáctkrát zopakuje v různých časech. Je určený dětem od tří do dvanácti let a díky vysílacímu schématu se na něj budou moci podívat jak dopoledne předškoláci, tak po návratu ze školy i ti starší.